TZ: Pásová seč zpestřila krkonošské louky

Nápadné pruhy, které se na konci léta objevily na některých krkonošských loukách, podobné jako na fotbalových stadionech, zaujaly nejednoho návštěvníka Krkonoš. Jedná se o důsledek tzv. pásové seče, kdy pásy v druhově pestrých porostech umožní nejen dozrání a vysemenění bylin, ale také podpoří výskyt bezobratlých živočichů. Jedná se o letošní novinku, kdy na vybraných plochách, tzv. ohniscích biodiverzity specificky nastavujeme hospodářské práce s cílem tato ohniska rozšířit i na přilehlé plochy luk a postupně tak přidávat na pestrosti krkonošské krajině.

Louky Krkonošského národního parku jsou jedním ze tří fenoménů, které KRNAP chrání a pečuje o ně. Zásadním zdrojem, zaštiťující tuto péči od roku 2024, je projekt s názvem Management sekundárního bezlesí Krkonošského národního parku z programu Operační program životního prostředí.

Louky sekundárního bezlesí jsou dílem člověka, tedy druhotně vzniklým společenstvem rostlin a na ně vázaných živočichů. Vznikly před více než 400 lety. Generace hospodářů louky několik století udržovaly. Výsledkem jejich dlouhodobé a nekončící péče byly pestré, druhově bohaté porosty s nepřeberným množstvím kvetoucích bylin. Vazba mezi loukou a člověkem je křehká a podmínečná. Bez zásahů člověka louky degradují, až postupně zaniknou. I v Krkonoších, po odsunu německy mluvících tradičních hospodářů po konci druhé světové války, o louky několik desetiletí nikdo nepečoval. Louky začaly degradovat, zarůstat náletovými dřevinami a jejich druhové bohatství začalo klesat.

Správa KRNAP se od devadesátých let minulého století snaží navrátit loukám jejich rovnováhu. Nejprve malými krůčky na malých plochách, postupem času se péče o cenné louky rozšířila. V současnosti se Správa KRNAP za pomoci hospodářů a finančních prostředků z projektů na péči o luční porosty pravidelně stará o více než 600 hektarů.

Všechny louky ale nejsou stejné a v detailu ani jedna louka není v celém svém rozsahu stejná, homogenní. Na louce lze i nezkušeným okem najít několik typů lučních biotopů, různou kvalitu, horší a lepší místa, i místa, která již necháváme přirozenému vývoji. Ty nejlepší, nejkvětnatější, druhově nejpestřejší a nejvíce zachovalé nazýváme ohnisky biodiverzity neboli ohnisky luční pestrosti.

A právě v těchto ohniscích jsme letos prvně vyzkoušeli tzv. pásovou seč, která podporuje snadnější dozrání a vysemenění bylin, ale také výskyt bezobratlých živočichů. Např. motýli mohou po celou sezónu v nesečených částech nalézt potravu i úkryt a jejich housenky mají kde dokončit vývoj. Při pásové seči je potřeba myslet na to, že nepokosené plochy by měly zůstávat každou sezónu na jiném místě. Dlouhodobě ponechané plochy bez péče začnou totiž opět degradovat a opatření se mine účinkem.

Více informaci o loukách lze zjistit v ceněné publikaci našeho kolegy Stanislava Březiny a spoluautorů Louky – dobrodružství poznávání, která vyhrála cenu Magnesia Litera 2024.