Na celém území národního parku, kde se vznik a zánik řídí podle přírodních zákonů, je zvýšené riziko samovolného pádu větví a stromů. Do lesa vstupujete na vlastní nebezpečí!
V minulosti některé cesty vedoucí lavinovými katastry uzavírala Horská služba z důvodu bezpečnosti. V současnosti ani Horská služba ani Správa KRNAP žádné cesty z důvodu bezpečnosti neuzavírá. Pouze na cestách, které křižují lavinové dráhy, Horská služba před začátkem zimy instaluje cedule informující o nebezpečí. Můžete tedy i v zimě chodit po všech turistických značených cestách, jen je třeba s ohledem na lavinovou situaci či jiné nebezpečí (zledovatělá cesta) zvážit vaše plány.
Ano, za vstup na území polského Karkonoskiego Parku Narodowego (KPN) se platí vstupné. Pokladny jsou na přístupech z polského vnitrozemí. Při vstupu do KPN z české strany na ně nenarazíte, ale nově si návštěvníci mohou zakoupit vstupné do KPN elektronicky na adrese https://kpn.gov.pl/bilety. Jednodenní vstupné ve výši 10 Zł, dvoudenní za 20 Zł nebo třídenní za 24 Zł můžete zaplatit platební kartou nebo bankovním převodem. Snížené vstupné 5 Zł zaplatí žáci a studenti, důchodci, hendikepované osoby a vojáci z povolání. Děti ve věku do 7 let vstupné platit nemusí.
Na území Krkonošského národního parku není povoleno táboření. Hřebenové partie jsou součástí klidového území KRNAP, kde není možné chodit volným terénem mimo značené cesty. Při přenocování byste se tedy mohli snadno dostat do konfliktu se zákonem. Po celých horách je ale dostatečně široká nabídka ubytování v horských boudách, hotelech a penzionech za dostupné ceny, že není nutné přespávat pod širým nebem.
Krkonoše a Šumava jsou odlišná pohoří. V Krkonoších na rozdíl od Šumavy máme i v hřebenové části hor dostatečný počet ubytovacích subjektů – bud, hotelů a penzionů, jejichž služeb mohou turisté využít. Není tedy nutné vytvářet systém „nouzových“ nocovišť. Zajištění servisu (toalety) pro takováto nocoviště by stálo nemalé finanční prostředky, které nejsou k dispozici, a přineslo by s sebou další zatížení turistických cest automobilovou dopravou.
Útulny slouží pouze k přečkání špatného počasí, a nikoliv k nocování. Jsou na horách proto, aby si znavený a promoklý turista měl kde převléci triko a sníst svačinu, chvíli si odpočinout a pak pokračovat v cestě. Nejsou vybaveny toaletami.
Vzhledem k tomu, že útulny na území KRNAP a jeho OP jsou zřízeny, spravovány a udržovány Správou KRNAP, není možné, aby jedna skupina turistů (nebo i jen jeden turista) omezovala používání útulny jinou skupinou turistů. Pobyt v útulně nelze v žádném případě nárokovat, objednat, rezervovat apod.
Právě proto, že jsou Krkonoše národním parkem. Zákon o ochraně přírody a krajiny říká, že na kolech nelze jezdit nikde jinde, než po vyhrazených trasách. Správa KRNAP proto vyhradila více než 400 km oficiálních cyklotras (https://www.krnap.cz/cyklotrasy-krnap/). Je třeba mít na paměti, že Krkonoše jsou protkány sítí 800 km pěších cest a mnohé cyklostezky vedou souběžně po trasách pro pěší. Nezbezpečí kolize mezi pěšími a cyklisty je reálné a je třeba být opatrný a ohleduplný. Většina cyklostezek je zokruhovaných. Jen několik málo je slepých, tedy že na jejich konci nelze pokračovat dál a cyklisté se musí vrátit. Jedná se o cyklostezky k Luční boudě, Labské boudě, Vosecké boudě a k Jelence.
Ne, na Sněžku není možné na kole legálně vyjet, a to ani z české, ani z polské strany. V Krkonošském národním parku je možné jezdit na kolech pouze na oficiálně vyhrazených cyklotrasách.
Vjezd motorových vozidel na území Krkonošského národního parku je zákonem regulován. Kromě bezpečnostních složek a správce území mají právo vjezdu například majitelé či nájemci objektů, zásobování apod. Obecně lze říci, že pohyb motorových vozidel po území KRNAP není žádoucí, ale s ohledem na provoz horských bud, hotelů a penzionů jej nelze vyloučit.
Krkonošský národní park je klasifikován v kategorizaci IUCN jako Protected Landscape, tedy kategorie V. Být v kategorii II (National Park) by znamenalo alespoň výhledové dosažení 70 % rozsahu bezzásahového území parku. To v Krkonoších není nejen možné, ale z hlediska ochrany přírody ani žádoucí. Velká část KRNAP je tvořena ekosystémy, které byly lidskou činností nejen ovlivněny, ale přímo vytvořeny a bez lidských zásahů by zanikly. Jde přitom o ekosystémy, které jsou velmi cenné (především horské louky a pastviny). Tedy KRNAP pochopitelně národním parkem je. Z pohledu IUCN je národním parkem, který na velké části svého území chrání kulturní krajinu. Bližší informace IUCN a její kategorizaci najdete zde: www.europarc.cz
Na území Krkonošského národního parku je zakázáno volné pobíhání psů. V praxi to znamená, že nemusí být na vodítku, ale musí být v dosahu a pod povely svého pána. Doporučujeme však mít jej přímo na vodítku. Zejména v blízkosti ohrad s pasoucími se hospodářskými zvířaty. Důvodem je jak ochrana volně žijících živočichů, tak i ostatních návštěvníků. Toto jsou pravidla pro území českého Krkonošského národního parku. Na polské straně hor, kde platí přísnější pravidla, ale pes musí být na vodítku.
V Krkonoších je řada míst, kde lze tuto aktivitu legálně provozovat. Bohužel však někteří vyhledávají hřebenové pláně, které jsou chráněny jako klidové území KRNAP. Zákon o ochraně přírody a krajiny na těchto místech nedovoluje vstup (ani vjezd) mimo značenou cestu. Kiteři na pláních mohou rušit vzácného tetřívka obecného, který nemá, na rozdíl od kiterů jiné lokality, kde by mohl žít. Dalším důvodem může být poškozování kleče a jiných dřevin v místech, kde vegetační období (tedy mimo jiné i dobu na regeneraci poškozené rostliny) trvá pouze 70 dní v celém roce. V praxi to znamená, že snowkiting v širším okolí Luční a Labské boudy, včetně plání na druhé straně státních hranic, je nežádoucí a proto také postihovaný. Na druhou stranu Krkonoše skutečně kiterům nabízejí dobré terény, kde kiteři mohou jezdit. Dobrou lokalitou jsou rozlehlé louky v okolí Brádlerových bud, Medvědí boudy nebo Moravské boudy ve středních Krkonoších. Dobrou konfiguraci terénu mají také louky v okolí Vrchlabí.
Nejsou zde zcela záměrně. I v Krkonoších platí zásada, uplatňovaná ve většině národních parků v Evropě: "Co si do přírody doneseš, odnes si po sobě také zpět. Zbytky po tvé návštěvě do ní nepatří." V minulosti jsme koše na hlavních turistických trasách měli a jedním z výsledků bylo, že když se nevyvážely denně, pravidelně jejich obsah krkavcovití ptáci a drobné šelmy roztahaly po okolí, situace v terénu tedy byla z hlediska litteringu (volně se povalujícího odpadu) ještě o poznání horší, než teď. Pravidelný odvoz odpadků z území, které má 550 km² (a potřebný by byl každodenní – viz předchozí důvod) by s sebou přinášel značné finanční náklady, které lze eliminovat jednoduše tím, že si návštěvník svůj vlastní odpad odnese pěkně s sebou zpátky "do civilizace". Pravidelný svoz odpadků by navíc přidal další zátěž do již tak nepříjemně (na národní park) velkého zatížení automobilovou dopravou. V Krkonoších je cca 800 km turistických tras. I kdyby je každý den objelo jen jediné nákladní auto, byla by tato zátěž pro krkonošskou přírodu značná.
Lanovka na Lysou horu vede do nejcennějších partií Krkonošského národního parku. Z tohoto důvodu bylo značným kompromisem ze strany Správy KRNAP již to, že před 15 lety souhlasila, že na místě starého dosluhujícího lyžařského vleku vyroste čtyřsedačková lanovka. Základní podmínkou udělení stavebního povolení bylo již tehdy, v roce 1995, jasně stanoveno že je to možné jedině za předpokladu, že lanovka bude v provozu pouze v zimním období a za dostatečné sněhové pokrývky. Lanovka má horní stanici v místech, kde neexistuje žádná letní turistická cesta. Jde o území mimořádně cenné z přírodovědného hlediska (především arkto-alpínská tundra a mrazem tříděné půdy, které vznikaly posledních 200 000 let působením tamních klimatických podmínek) i z hlediska ochrany přírody (hustota turistických cest v Krkonoších je v celoevropském kontextu národních parků výrazně nadprůměrná a vrchol Lysé hory patří alespoň v letním období k jedněm z mála klidových lokalit, kam se mohou před rušením uchýlit živočichové. V současné době probíhá posuzování několika variant letního provozu lanovky. To ukáže, je-li nějaká z nich z hlediska dopadu na přírodu akceptovatelná.
Lesy na území Krkonošského národního parku nejsou lesy hospodářské, ale lesy zvláštního určení. Z toho pramení, že zdejší lesníci hospodaří v lesích jinak. V běžných lesích se potěžební zbytky (klest) z lesa odklidí a les se tak "vizuálně" stane uklizeným. V Krkonoších však tato dendromasa poslouží dalšímu životu (brouci, houby, apod.). Ponechání klestu v porostu přirozenému rozkladu bez soustředění na hromady je obecně (v mezinárodním měřítku) považováno za podmínku přírodě blízkého obhospodařování lesních porostů a má prokazatelný pozitivní vliv na půdní chemismus i na mikrobielní život lesních půd. Mrtvé dřevo je základem nového života. Postupně se rozpadne. Se stejnou vizí v lese ponecháváme doupné stromy, které jsou přirozeným hnízdištěm ptáků, a některé padlé stromy. Správa KRNAP je v Česku jediným národním parkem s FSC, což znamená, že s našich lesích hospodaříme ekologickým způsobem. Právě ponechání určitého procenta dřevní hmoty v lese je jednou z podmínek.
Nemůžete. Vjezd motorových vozidel na území Krkonošského národního parku je zákonem regulován. Kromě bezpečnostních složek a správce území mají právo vjezdu například majitelé či nájemci objektů, zásobování apod. Obecně lze říci, že pohyb motorových vozidel po území KRNAP není žádoucí, ale s ohledem na provoz horských bud, hotelů a penzionů jej nelze vyloučit.
Není v zájmu ochrany přírody a usměrňování návštěvnosti zahušťovat síť právě v této citlivé oblasti. Vyplývá to nejen z ochranářských principů činnosti Správy KRNAP, nýbrž i ze schváleného Plánu péče o KRNAP. Navíc záměr vést tudy cyklotrasu byl opakovaně projednáván a narazil i na odpor některých vlastníků pozemků cesty či okolních nemovitostí.
Správa KRNAP na několika místech postavila přístřešky před nepřízní počasí. Ty ale nejsou primárně určeny k přenocování, nejsou k tomu vybaveny (toalety apod.). Najdete je na Ručičkách, nad Krakonošovou snídaní, na Janouškově cestě, na rozcestí U Čtyřech pánů, na Rovinkách, Svozu, Malé Martinovce, Krásné pláni, Klínovkách, Černém potoce, Rejdišti, V Končinách, na Cestníku, Václaváku, Černého hoře, Rohu hranic, u albeřického hraničního přechodu a pod Lesním hřebenem. Součástí turistické infrastruktury se staly také útulny. Které to jsou a kde je najdete zjistíte zde: https://www.krkonose.eu/poznejte-krkonosske-utulny. Útulny mají sloužit pouze k přečkání špatného počasí a nikoliv k nocování.
V současné době platná legislativa takovou možnost prakticky nenabízí a ani karta ZTP/ZTP-P k vjezdu do KRNAP neopravňuje. Naopak vjezd do ochranného pásma KRNAP ochrana přírody neomezuje.
Na celém území KRNAP je zákaz rozdělávání ohně. Platí to pochopitelně pro klasické "ohníčky". Otevřeným ohněm je ale z podstaty věci i každý vařič, kde plane oheň. Zakázané je tudíž i používání plynových, lihových, dřívkových a jiných vařičů.
Na českém území to možné je, pokud v souvislosti s koupáním nebudete ničit břehové porosty (či jinak ohrožovat přírodu Krkonoš) a za předpokladu, že neporušíte zákaz vstupu mimo značené cesty v klidovém území KRNAP. V polské části národního parku je ale koupání ve vodopádech zakázáno.
Úřední hodiny najdete zde.
Rýchorská bouda čp. 55, 542 01 Žacléř
Tel.: 777 045 673, 606 090 668, martinasvkrystof(a)gmail.com
info@bcmedvedin.cz, tel.: +420 777 709 067, www.bcmedvedin.cz